Grüner Veltliner

Grüner Veltliner je odrůda neodmyslitelně spjatá s regionem bývalého Rakouska-Uherska, ale milovaná po celém světě pro svoji charakteristickou, v ústech explodující kyselinku a nádhernou lehkost a svěžest. Lehce se páruje s jídlem a dnes těžko najdete špičkovou restauraci, na jejímž vinném lístku by tato odrůda chyběla. Nejlepší veltlíny se vyrábí v rakouských oblastech Wachau, Kremstal a Kamptal, kde na těch nejlepších lokalitách a díky přísně kontrolované produkci dokáží plně rozvinout celou plejádu chutí a vůní.

V roce 2010 se veltlín pěstoval na celkem 18849 ha vinic. Největší díl patřil Rakousku, kde se pěstuje na 13590 ha a jde zde o nejrozšířenější odrůdu s třetinovým podílem na celkové ploše zdejších vinic. Druhou zemí podle plochy vinic veltlínu je Slovensko s 2091 ha a na třetím a čtvrtém místě jsou opět země bývalého Rakousko-Uherska – Maďarsko s 1533 ha a Česká republika s 1527 ha. U nás ho známe pod tradičním jménem Veltlínské zelené.

V Rakousku má odrůda ideální půdní a klimatické podmínky. Daří se jí jak na půdách zadržujících dobře vodu, např. sprašových, hlínitých a jílových, tak na chudších podložích v oblastech Wachau, Kamptal a Kremstal. Veltlín dozrává později a obzvláště miluje rakouské mírné indiánské léto, kdy se jeho nádherné vůně nejlépe rozvíjejí.

Malou zajímavostí je, že oproti roku 2000 se celosvětová výměra veltlínu v roce 2010 o dost snížila – z 23604 ha na už zmiňovaných 18849 ha, což je pokles pětinu. Ke snížení výměry došlo v Rakousku, České republice i na Slovensku, jedině v Maďarsku naopak vysázeli více nových vinic.

Jako u mnoha jiných odrůd není ani u veltlínu úplně jasný původ. Jméno sice odkazuje na italskou oblast Veltlin (italsky nám známější Valtellina) ale v kontrastu s tím se spíše předpokládalo, že Grüner Veltliner je původní rakouská odrůda. To potvrdilo i nedávné genetické testování, které potvrdilo, že Grüner Veltliner vznikl křížením odrůd Traminer a neznámé rakouské odrůdy, jejíž poslední pozůstatky se našly na zarostlé pastvině u obce Sankt Georgen am Leithagebirge u Eisenstadtu, kde se réva pěstovala prý naposledy na konci 19. století. Dnes je tato poslední přeživší rostina prohlášena za chráněnou přírodní památku a dokonce jsou pokusy o její řízkování a opětovné rozmnožení.

Pokud jde o samotný veltlín, až do druhé světové války nešlo o nijak výjimečnou nebo známou odrůdu, k jejímu rozšíření došlo až v druhé polovině dvacátého století. A ani tehdy neměl veltlín ještě vyhráno, protože byl stále ještě vnímaný jako odrůda pro masovou produkci a vína z něj jako průměrná. Vše změnila jediná událost.

Na podzim 2002 uspořádali renomovaní sommeliéři Jancis Robinson a Tim Atkin degustaci vín, kdy se ochutnávala rakouská chardonnay a veltlíny, bílá Grand Cru vína z Burgundska a vína z Austrálie a Kalifornie. Vše tedy ve světě vína těžké váhy a velmi respektovaná jména. V této konkurence byl Grüner Veltliner mimořádně úspěšný.

V celkovém bodovém hodnocení obsadil první dvě místa, třetí místo patřilo rakouskému Chardonnay. Prvním nerakouským vínem v pořadí bylo až kalifornské Chardonnay na pátém místě. U rakouských vín byla ceněná především jejich svěžest, ovocnost a nádherné aroma. Degustace tak ukázala, že Grüner Veltliner je třeba brát jako odrůdu vážně.

Veltlínské zelené se vyrábí v celé plejádě stylů. Může být lehké, štíhlé, příjemné a snadno pitelné víno, ale stejně dobře jde vyrábět vícevrstvá vína s plným tělem a obrovským potenciálem zrání. Vše záleží na tom, jak a kde se pěstuje, protože stejně jako Ryzlink i Grüner Veltliner v láhvi dokonale odráží svůj terroir.

V nose jsou základními tóny veltlínu limeta, citron a grapefuit, u vín z teplejších oblastí se někdy ukáže i broskev nebo nektarinka. Oblíbenost mu zajišťují především jeho typické pikantní nuance, které připomínají bílý pepř. Na patře víno „dělá“ charakteristická, naprosto odzbrojující a velmi osvěžující kyselinka. Styly opět variují od lehkých a pikantních až po plné a bohaté, zase v závislosti na klimatu. Vždy ale očekávejte právě typickou svěžest.